Jdi na obsah Jdi na menu
 


N A   C E S T Á C H   J Í Ž N Í M   M E X I K E M

Autorský článek JM uveřejněný v časopise FOTOVIDEO červenec-srpen/2006

Obrazek  Obrazek

Mexiko je kolosální svou rozlohou. Je plné protikladů a je zároveň fascinující. Tichý oceán od západu a Mexický záliv z východu tvoří mokré hranice této chudé země s nepředstavitelným bohatstvím dějin a přírody. Tajemná zákoutí dávnověku se cudně poodhalují ve vlhkém porostu džungle nebo na vyprahlých náhorních planinách, či se pyšně zdvihají nad tyrkysově třpytivými zátokami s neuvěřitelně bělostným pískem.

Před vlastní cestou jsem se poctivě snažil své fotonáčiní dovybavit a přizpůsobit zamýšlené destinaci. Bylo nutné příslušné věci nakoupit nebo zapůjčit. Nakonec byl můj fotoset v následujícím složení: Canon EOS 20D s BP; 2x CF 1G, Sigma 17-35 mm 1:2,8-4; Canon EF 75-300mm 1:4-5,6 IS; 2x polarizační filtr Hama, přechodový tabákový filtr Cokin, přechodový šedý filtr Cokin, nepromokavý fotobatoch Tamrac Velocity 9, základní čistící sada, nabíječka a lehký stativ Hama. V Mexiku je celkem značná kriminalita a protože jsem nový fotoaparát vlastnil teprve několik měsíců a neměl jsem vůbec v úmyslu prodělat nějaký srdeční kolaps z toho, že mi jej nějaký dobrodinec ze své jistě nezištné sběratelské vášně sundá z krku. Snadný fígl jak degradovat zánovní fotoaparát je, že tělo omotáte cikcak např. černou páskou, tak aby ovládací prvky, hledáček a objektiv zůstaly volné. Nemám zjištěnou procentuální účinnost tohoto opatření, ale zatím mám stále čím fotit i po návratu z Mexika.

V průvodcích je Mexiko inzerováno jako „cestovatelská země superlativů“. Výjimečně asi CK nepřehánějí. Praha – Madrid – Mexico City. Přesun na startovní destinaci je vždy takové nutné trápení všech natěšených cestovatelů. S přítelkyní Šárkou se snažíme cestovat pokud možno individuálně na vlastní pěst. Organizování cesty je zúžené pouze na nákup cenově dostupné letenky, výměny peněz, obstarání podrobného průvodce a kvalitní mapy. Velmi přínosné jsou cestopisy nalezené na internetu v cestovatelských serverech. Z různých informačních pramenů nás bombardovaly zvěsti o vysoké zločinnosti zvláště v hlavním městě Mexico City. Trochu jsme to brali na lehkou váhu. Naše bezstarostné sebevědomí evropských turistů bylo hned první den po příletu do hlavního města rozfoukáno náhlým větrem pochybností a obav z průběhu bezmála měsíčního putování jižním Mexikem. Při odpolední projížďce vyhlídkovým autobusem po Mexico City jsme shlédli mimo jiné zajímavosti i probodnutého Mexičana. Další den jsme absolvovali přesun metrem na autobusové nádraží. Metro je fajn, je levné, ale pokud nemáte dost pigmentu a naopak jste ověšeni vším možným, jste v očích místních jako herec na jevišti, každý vás sleduje. Autobusová doprava je v Mexiku velmi kvalitní, tedy hlavně I. třída. Další třídy jdou kvalitativně strmě dolů, ne po stupních ale celých po patrech. Z Mexico City jsme dorazili v příjemném klimatizovaném autobusu I. třídy do parného Acapulca. Člověk se musí v Acapulcu stále osvěžovat nebo by bez klimatizace leknul jako ryba. Z Acapulca jsme se vypravili do malebného přístavního městečka Puerta Escondida. Výlet ve člunu je příjemná záležitost, ale fotoaparát vlivem agresivní slané vody ve vzduchu zažívá opravdu perné chvilky. Myslím, že se to i podepsalo na funkci hlavního vypínače, který přestal fungovat v poloze plný manuál. Jako zpestření jsme zvolili autobus druhé třídy pro přesun do Oaxaci ve vnitrozemí a blízkého kultovního místa Zapotéků Monte Alban. Nebylo to špatné, ale dále jsme pokračovali na cestovních etapách již pouze autobusy I. třídy. Následující stanicí bylo koloniální městečko San Cristobal de las Casas, známé svými rukodělnými trhy a pestrými indiánskými vesničkami. Dále se naše putování směruje do významného mayského kultovního centra Palenque. Je lemována hustým deštným lesem. Z Palenque se naše cesta ubírá do karibského Tulumu. Měli jsme štěstí na termín. Týden před naším příjezdem byl tento ráj bičován hurikány. I přes dočasné závěje písku a napadané stromy je to jeden z pravých rájů na zemi. Krása pláží a vydařené počasí nás zde na několik dní ukořistili i přes příhodu, kdy do naší kabaňas se vplížila jednoho večera velmi společenská tarantule.  Naše putování jižním Mexikem se stočilo po odpočinku na plážích přes Meridu, Campeche a Puebla zpět do Mexico City. Před odletem ještě navštěvujeme Teotihuacan, jeden z nejrozsáhlejších a nejvýznamnějších pyramidových komplexů v zemi s dominantní Pyramidou Slunce.

Ve vlastní technice fotografování, upřednostňuji režim předvolby clony nebo plný manuál. Při fotografování přírody a architektury jsem používal nejčastěji kombinaci polarizačního a přechodového filtru. Snímky pořizuji v barevném provedení obvykle ve formátu JPEG, pouze osoby fotografuji na BW nebo nouzově následně transformuji softwarově na BW. S oblibou využívám možnosti volby citlivosti „filmu“, kdy při nevhodných světelných podmínkách lze dosáhnou kvalitní expozice hlavně u BW a zvětšené zrno u  fotografií zejména lidí není na závadu.

Hasta la vista a dobré světlo nejen na cestách přeje

Ing. Jan Mojžíš, www.jmphoto.sf.cz
člen fotoklubu VÝVOJKA