Jdi na obsah Jdi na menu
 


A O T E A R O A - N O V Ý  Z É L A N D

Autorský článek JM k výstavě AOTEAROA - NOVÝ ZÉLAND uveřejněný v časopise FOTOVIDEO červen/2005

Obrazek  Obrazek

...stovky nádherných vodopádů, desítky průzračných jezer, majestátné sopky, úchvatné termální prameny a gejzíry, panenské hory s ledovci, husté kapradinové pralesy, idylické travnaté pahorky poseté nekonečnými rouny čtyřnohých bílých pampelišek, písečné pouště, fjordy, moře, oceán...


Nový Zéland o rozloze cca. 270 tisíc km2 leží asi 1600 km jihovýchodně od Austrálie. Tvoří jej dva hlavní ostrovy a několik menších. Severní ostrov je sopečný s množstvím horkých pramenů a gejzírů. Na severu jsou úrodné poloostrovy a pánve. Jižní ostrov je převážně hornatý, ale rozkládají se zde i úrodné nížiny. Byli to Maoři, kteří na svých dlouhých kánoích asi před tisíci lety připluli ke dvěma malebným ostrovům v Jižním Pacifiku a příznačně pojmenovali svojí novou zem – Aotearoa (Země velkého bílého mraku). Maorská kultura žila celá staletí v úzkostlivé symbióze s čarokrásnou přírodou, kde mravní zákony jednotlivých kmenů kontrolovali samotní bohové. Mystická mlha ostrovů byla náhle poodhalena 1642 kapitánem Abelem Tasmanem při krvavém střetu s maorskou populací. Neúprosná éra kolonizace se všemi civilizačními neduhy byla však odstartována až za 127 let později Jamesem Cookem.

Mnoho mojich kamarádů a známých se mě po návratu zeptalo, jak se dá vycestovat na tento jeden z nejvzdálenějších možných výletů z naší vlasti – je to kupodivu velmi jednoduché, protože základem úspěchu je včasné zakoupení letenky a sehnání dobrého knižního průvodce a dál se už cestovní kolotoč rozběhne zcela nekontrolovatelně. Cestovní kanceláře nabízejí velmi lákavé poznávací zájezdy po Novém Zélandě, ale ať obracíte pořizovací cenu zájezdu jakkoliv, vždy vyleze suma z které Vám peněženka dostane hysterický záchvat. Z těchto důvodů jsme se rozhodli spolu s přítelkyní, že se vypravíme do těchto končin na vlastní pěst. Let „Praha – Frankfurt – Singapur – Aucland“ v čistém čase trval 26 hodin a posunul nás o 19 tisíc km. Po příletu do Auclandu nás velmi překvapilo ostré slunce, které dokáže spálit i pod mrakem. Vlastní automobil je v této zemi nutností, a tak nám nezbylo nic jiného než se podřídit. Automobilem zakoupeným v aukci jsme se „polevu“ nejistě rozjeli vstříc prvním zážitkům. Vyrazili jsme směrem k jihu. Dálnice a hlavní silnice (State Highway, Region Roads) jsou ve výborném stavu, sice s hrubým asfaltem ale zato zpevněné a dostatečně široké. Komunikace nižší třídy (Main Roads, Other Roads) se kvalitou blíží manipulační ploše v kamenolomu – je mi velkou záhadou, že jsme ani jednou neměli za 6 měsíců cestování defekt jako řada jiných šťastlivců. Prvním z navštívených míst při cestě na jih se stala sopečná oblast a centrum maorské kultury město Rotorua ležící na březích stejnojmenného jezera, kde síra vás zaručeně pozdraví v nose několik kilometrů předem – je to opravdu pronikavý zápach. Hojně navštěvovaným místem je termální maorská vesnice Whakarewarewa, která plynule navazuje na město. Zde jsme se poprvé setkali naživo s děsivě plazenými maorskými jazyky při válečném tanci Haka. Nynější maorové jsou velmi přátelští (dávají to najevo kamarádským pozdravem „Kiora“, ve smyslu buď zdráv) oproti dřívějším generacím (kanibalistickou historii je možné zachytit při negativním zhodnocení situace v maorkém jazyce: „Upoko Kohua Te Mataku E“ což volně přeloženo znamená utrhnuti hlavu a uvařím ti jí). S přívětivým přístupem nejen maorů, ale i „nemaorské“ populace jsme se setkávali téměř na každém místě Nového Zélandu – lidé jsou zvyklí si navzájem pomáhat a to aniž by se znali, či očekávali nějaký finanční profit. Dále jsme navštívili největší jezero Taupo (opět se stejnojmenným městem na březích jezera), které zaujme svou rozlohou a hlavně průzračnou vodou. Nový Zéland je velmi řídce obydlen, o tom jsme se brzy přesvědčili při jízdě napříč Kaweka Forest Park, kde jsme po úmorných 50 km jízdy prachem a pralesem nepotkali živou duši. Odměnou za překonanou svízel byla návštěva architektonického skvostu Art decó městečka Napier ležící v zálivu Hawke bay. Na většině místech Nového Zélandu je velký problém najít zdarma místo k přenocování, protože kam se podíváte všude na je nějaký plot, či ohradník a uvnitř vegetují mračna ovcí a skotu nebo se táhnou nekonečné lány vinic, jablečných alejí nebo se dlouze šikují záhony kdovíjaké zeleniny. Kde ohrady nejsou, tam je přírodní rezervace s vlídnými tabulkami „No camping“. Je to paradox, tak řídce obydlená země a tak hustě obehnaná ploty a výstražnými nápisy. Při cestování v oblasti East Cape jsme hledání vhodného nocležiště urychlili našim poznatkem s plážovými končinami. Tady nás tradičně v noci doprovázeli skotačivé vačice (opposum) a partičky místních hipíků. Po přejezdu na jižní ostrov za pomocí trajektu (Wellington-Picton, 84 km) jsme zaregistrovali ještě další prořídnutí obyvatelstva. Nezapomenutelným zážitkem byl výlet na velryby v městě Kaikoura, kde se obrovští kytovci prohánějí pouhých pár kilometrů od přístavu. Nikde jinde na světě nepřiplouvají tak obrovští vorvani (sperm whales), kosatky a delfíni tak blízko k pobřeží (několik kilometrů za přístavem právě zde padá hloubka do více než 2000m). Jižnímu ostrovu vévodí křišťálová jezera obklíčená hornatou krajinou s dominantním ledovcem pokrytým pohořím Jižní Alpy (nejvyšší hora Nového Zélandu Mount Cook 3753m).

Těchto několik málo reminiscencí z našeho půlročního pobytu na Novém Zélandě nemůže obsahově pojmout celou krásu a rozmanitost této země a proto všem trochu odvážnějším jedincům mohu tuto relativně bezpečnou zemi jen a pouze doporučit k návštěvě a hlavně k fotografickým námětům.

Dobré světlo a „Kiora“ přeje

Ing. Jan Mojžíš

 

Náhledy fotografií ze složky na Novém Zélandě

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář